Proč si zamilovat textil?

Proč si zamilovat textil?

Jakožto tvořivec tělem i duší, jsem za svůj život průběžně vyzkoušela všechny možné výtvarné techniky a osahala si snad všechny materiály. Prošla jsem si obdobím papíru, korálků, dřeva, hlíny…

Ze všech materiálů mi ale nejvíc k srdci přirostl právě TEXTIL. Materiál, který mě neuvěřitelně inspiruje a nenechá mě nikdy v klidu.

Dumala jsem nad tím proč mě všechny ty šňůry, nitě a provázky tak strašně přitahují, proč se jich moje ruce potřebují dotýkat, proč jsem na nich doslova závislá 🙂                           

a tady jsou mé PROTOŽE:

• textil je měkký, tvárný a poddajný
• textil má neuvěřitelnou škálu materiálů, struktur a barev
• něco tak drobounkého jako vlákno je dokonalý stavební prvek neomezených možností
• textil dovoluje využívat zákonitosti tradičního řemesla k vytvoření něčeho úplně nového
• textil dovoluje zkoušet více způsobů a cest
• textil dovoluje chybovat a z chyb se postupně učit, není neměnný
• většinou nepotřebujete složité nebo drahé vybavení, úplné základy se naučíte klidně na koleni
• textil…je prostě boží 🙂

a ještě taky PROTOŽE:

• textilní materiály nás obklopují na každém kroku, dnes a denně se do nich oblékáme, uléháme do nich, utíráme se, sedáme si na ně. V podstatě jen málokdy se textilu nedotýkáme
• s trochou nadsázky se dá říct, že se do něj rodíme a taky v něm opouštíme tento svět
• textil je zkrátka ten nejpřirozenější materiál, který na počátku lidstva vůbec neexistoval, ale postupně si nás doslova omotal kolem prstu 🙂

Vyráběním textilu se člověk zabývá už od okamžiku kdy pračlověku přestala stačit jen kožešina. Všechno se vyrábělo ručně a každý tvůrce do svého díla vtiskl kousek sebe.

Dnes textil vyrábí většinou stroje, mechanizace nám dala svobodu v tom dělat jiné „důležitější“ věci. Zůstala nám hromadná výroba, hromada levného oblečení a hromada času na sezení za počítačem a před televizí.

Vytratila se poezie tvoření

Duše člověka ale po tvoření touží. Za všechna ta staletí se nám potřeba pracovat s jehlou, háčkem, tkalcovským stavem vryla někde hluboko do podvědomí. Cítíme, že nám to tvořivé dotýkání se textilu chybí, že jen obklopování nestačí. Proto mě tak zajímají možnosti návratu k tradiční práci s textilním materiálem. Znovu objevuju jednotlivé techniky a experimentuju s nimi.

V seznamování s novým materiálem a technikou já osobně cítím propojení s minulostí a zároveň příslib nového dobrodružství.

Už jen jediné první seznámení s technikou dokáže totiž rozpoutat krásnou kreativní závislost. Ruce to často ví mnohem dřív než hlava. Když jim dovolíte se nití a šňůr dotýkat, pomalinku si vás získají. Neskutečně mě těší, že na účastnicích svých kurzů často pozoruju přesně tu nově nalezenou potřebu tvořit dál a víc.

Baví mě ta možnost s textilem svobodně pracovat, vlastnoručně z hromady šňůrek nebo kousků látek něco nového vytvořit a otisknout do svých výrobků něco ze sebe sama. 

Postupně překonáváte své prvotní ostychy a bloky, přestáváte se bát chyb. Jste pak odvážnější a odhodlanější při zkoušení nových věcí a v hledání způsobů jak vytvořit to, co jste si vysnily.

Protože díky chybám se naučíte nakonec stejně úplně nejvíc ♥

A nejkrásnější na tom je, že když si to natrénujete při tvoření, často to funguje pak i v běžném životě 🙂