Tvořivost – vášeň nebo úchylka?

Tvoření je mojí velkou vášní už od malička. Vlastně si moc nepamatuju, že bych dělala něco jiného než vyráběla…z papíru, látek, z čehokoliv co se naskytlo. Byla jsem takové hodné dítě 🙂

Dětské tvoření

S panenkami jsem si hrála nejčastěji „na oblékání“. A aby bylo co oblékat, bylo třeba oblečky vytvářet.

Mé oblíbené panenky měly lepší garderóbu než já. Samozřejmostí byl pak vyráběný nábytek, školní potřeby, knihy a vše potřebné. Látek, nití a knoflíků bylo vždycky dostatek u mámina šicího stroje. Na co jste si pomysleli, to jste našli v několika barvách, typech a velikostech…Bylo to takové malé velké kreativní království. 

Když jsem chtěla vyrobit něco složitějšího, vše potřebné se skrývalo v tátově skříni s nářadím. Řezání, vrtání, lepení nic nebyl problém. Většinou jsem si při tvoření vystačila sama, občas ale rodiče mých tvořivých snah nebyli ušetřeni. Mamka podle mých pokynů pletla mini svetříky a taťku jsem opakovaně nutila vyrábět skříně i s ramínky, rozkládací gauče nebo aktovky z koženky.

Většinou souhlasili a na výsledcích je vidět, že si to pravděpodobně taky užívali. Alespoň doufám 🙂 Občas jsem ale měla tak jasnou představu, že se jim do toho viditelně nechtělo a tak tvrdili, že „to nejde“. To jsem se pak zavřela do pokojíku a na truc to vyrobila sama, abych dokázala, že to jde.

Myslím, že přesně díky tomu jsem se naučila nejvíc věcí. Pokus – omyl byl můj nejlepší učitel 🙂

Je to tak doteď, jen dospělácká hlava se mnohem častěji brání bláznivým nápadům nebo velkým projektům a taky ráda tvrdí „že to nejde“ a „že je to moc zbytečné práce“. Svádíme tak spolu skoro každodenní boj. Ale nevzdávám to 🙂

Panenky

Příkladem za všechny mé dětské výtvory jsou 2 malé „barbíny“. Velké mě moc nebavily, oblečení bylo moc veliké a nedaly se jim pořádně ohýbat nohy a ruce. Panenky měly plnou skříň oblečení – na všechny sezóny a příležitosti. Luxusní nábytek, školní výbavu, počítač a dokonce svoje oblékací panenky, psa a králíka 🙂

Vzhledem k tomu, že doteď odpočívají v krabici (a nejen ony 🙂 a prošly se mnou všechny místa, na která jsem se za svůj život stěhovala…a že jich bylo, připadám si tak trochu jako blázen. Lpět na hračkách z dětství! To přece není úplně normální.

Ale když ony jedny z nejkrásnějších vzpomínek z dětství jsou právě na tvoření a na tu radost a zadostiučinění, když člověk vlastníma rukama vytvořil to, co si namyslel. Být zalezlá v pokojíku a tvořit byla prostě zábava.

Rockanddoll

Ale když pak při brouzdání Instagramem objevíte slečnu tvořící pod značkou Rockanddoll textilní panenky dredatých rockerů a vousatých jogínů, tak se tak nějak uklidníte a zahřeje vás u srdce, že z každé malé/velké kreativní úchylky, která ve vás zůstane z dětství se může vyklubat v dospělosti něco úžasného.

A hlavně, že v tom nejste sami 🙂

Takže kreativním úchylkám a dětským zálibám navzdory „nejde to“ 3x zdar! 🙂